Izrael, Stát Izrael, hebrejsky Medinat Jisra’el, arabský dau-lat Isra’il – stát v západní Asii při pobřeží Středozemního moře; 20 400 km2, 5,40 mil. obyvatel (1995), hustota zalidnění 264 obyv./km2, hlavní město Jeruzalém (567 000 obyvatel, 1994); úřední jazyky hebrejština a arabština; měnová jednotka 1 šekel (ILS) = 100 agorotů. Administrativní členění: šest oblastí. – Úzká pobřežní nížina při Středozemním moři se zdvihá ve vápencovou náhorní plošinu 700 – 1 000 m n. m. Na severovýchodě hory (až 2 224 m n. m.) Na východě příkré svahy do hluboké příkopové propadliny Ghor, kterou protéká jediná stálá řeka Izraele Jordán, ústící do slaného jezera Mrtvé moře (výška hladiny 400 m pod úrovní oceánu; nejhlubší proláklina na Zemi). Na jihu poušť Negev a úzký přístup k Rudému moři (Akabský záliv). Podnebí je subtropické, v létě suché. Průměrné teploty v lednu 7 – 13 °C, v červenci 23 – 30 °C, roční srážky 700 – 2 600 mm. Převládá křovitá vegetace typu macchie, na jihu stepi a pouště. – Obyvatelstvo tvoří zejm. Židé (82 %) a Arabové (14 %, 1994). Náboženství židovské (82 %), muslimské (14 %, většinou sunnité) a křesťanské 3 %). Přirozený přírůstek obyvatel 1,5 % (1994), střední délka života mužů je 75 let, žen 79 let. Významná imigrace etnických Židů z celého světa. Urbanizace 91 % (1994). – Vyspělý průmyslový stát s mnoha zvláštnostmi (finanční pomoc zahraničních Židů, velký podíl vojenských výdajů, vysoký státní dluh). Hrubý národní produkt 13 760 USD/obyvatele (1994). Z ekonomicky aktivních obyvatel pracuje 3 % v zemědělství a 25 % v průmyslu. Zemědělství využívá 28 % území (orná půda a trvalé kultury 21 %); 66 % neproduktivní plochy. Hlavními plodinami ovoce, zelenina, pšenice, brambory; dovoz základních potravin. Chov skotu, ovcí, koz. Těží se fosfáty (2,4 mil. t, 1991), zemní plyn, rudy mědi, potaš, vápenec. Průmysl strojírenský (zbrojní), elektrotechnický, textilní, potravinářský, chemický, stavebních hmot; broušení diamantů. Doprava silniční, železniční, letecká a námořní (přístavy Haifa, Elat, Tel Aviv-Jafo). – Území dnešní Izraele (starověký Kanaán) je původní vlastí Židů, v níž vytvořili vlastní stát (viz též Izraelské království, Judské království, Makabejci). Po římsko-židovských válkách v 1. a 2. stol. n. l. byli Židé z Izraele násilně vytlačeni a žili v podmínkách diaspory. Vzpomínka na původní vlast však dále žila v židovském náboženství (judaismus) a v poutích do Svaté země, kde zůstaly malé skupiny věřících Židů. Území Izraele se zprvu christianizovalo, později arabizovalo a islamizovalo. Nakonec součást osmanské říše, po jejíž porážce v 1. světové válce svěřeno britskému mandátu. Obrat přineslo židovské národní hnutí sionismus. Díky jeho úsilí byla 14. 5. 1948 obnovena židovská státnost a založen stát Izrael, což vedlo k palestinské válce; v jejím průběhu ze státu Izraele uprchla řada Arabů-Palestinců. Arabové, kteří zůstali ve státě Izrael, byli začleněni do izraelské společnosti. K další válce mezi Araby a Izraelem došlo v roce 1956 (v. t. Suezská válka). Po šestidenní válce 1967 obsadil Izrael jeruzalémské arabské Staré město, Sinaj, Gazu, Golanské výšiny a další území. K další, říjnové válce došlo v roce 1973. Porážky ve válečných konfliktech vedly k tomu, že Arabové postupně uznávali realitu státu Izrael. V roce 1978 uzavřeny campdavidské smlouvy, které umožnily postupný přechod k mírovému soužití. 1979 dohoda o navrácení Sinajského poloostrova Egyptu za uznání státu Izrael (první z arabských států). Koncem roku 1987 vypukla na obsazených arabských územích intifáda – povstání arabského obyvatelstva státu Izrael. V roce 1993 podepsána dohoda o omezené palestinské autonomii v pásmu Gazy a na západním břehu Jordánu. – Izrael je nezávislý stát, republika. Hlavou státu je prezident, volený Knesetem na 5 let. Zákonodárným orgánem je jednokomorový Kneset (120 poslanců, volených obyvatelstvem na 4 roky podle systému poměrného zastoupení). Poslední parlamentní volby se konaly 29. 5. 1996. Prezident Ezer Weizman (* 1924).

na hlavní stránku